Pojem eremocén popisuje pocit osamělosti v době environmentální krize a technologického rozvoje a klade si otázky o budoucím osudu lidstva. Snímek na pomezí sci-fi a filozofické eseje rozvíjí představu země utvářené umělou inteligencí, digitálními daty a blockchainem, v níž již lidská organická hmota nemá své místo. V této dystopické vizi budoucnosti hledá nelidská bytost své pradávné kořeny a nachází je v postavě autorky filmu. Dialog mezi virtuálními hlasy a autentickou tvůrkyní doplňují analogové záběry na každodenní život ve společnosti předtím, než svět ovládli nelidští aktéři a proudy dat.